Lásky kat

23. Rozchod

Včera v 22:00 | S. K. Holešová
Rozchod




tu tak sklesle sedím,
o čem psát snad ani nevím,

tu se skrytým žalem,
v srdci zakódovaným zmarem,

a to co zbylo s hrdosti,
kousky a střípky ,
ano těch je dle libosti,

To co jsem udělat musela,
již je vykonáno,
já však nedočkám se v ono ráno,
kdy zapomeneš,

nedělá mi to žádnou radost ,
však činí mi to žal,
leč život musí jíti dál,

nechť tato báseň je ti útěchou,
a nesetká se s neplechou ,

vždyť starostí hodně ,
a radostí málo,
uznej sám zač to všechno stálo,

ano radost velkou mám,
že jsi na vše nebyl sám,
však já nezvládla bych více,
už nemám co ti říce,
leč jen těchto pár slov,
že mám toho dost,
že už nemám sílu,
ani už tu víru,
v lepší vztah,

22. Pár rychlých veršů bez cíle...

Včera v 21:55 | S. K. Holešová
Pár rychlých veršů bez cíle...


Srdce mi buší,
v uší mi hučí,
a krev vře,
skoro bych přísahala že hlasitě řve,

Se smutkem v duši,
vzpomínám jak se sluší,
aby lehčeji bylo mé duši,

andělé natahují svou kuši,
kuši která rozpoutá Peklo,
Jen aby před láskou smeklo....

21. když zasáhne strach

Včera v 21:44 | S. K. Holešová
když zasáhne strach




Když se dozvím novinu,
co dokáže rozvrátit rodinu,

Když strachy se krčím,
Vzlyky za svou příčetnost ručím,
A bolestivě při tom skučím,

Co se málem stalo,
zbývalo jen málo,
A zbyla bych tu sama,
To by byla velká rána,

Ovšem až vědomí toho,
že bych ztratila tebe,
Od země oddělilo by se nebe,
Do ohně přilila by se voda,
Silný člověk před slabým by vzal roha,
Země by se přestala točit,
Můj obličej slzy by mohli smočit,
Můj strach mění se v zlost,
Bohyně mám strach ,
mám toho dost!!!!

20. Slza

Včera v 21:36 | S. K. Holešová

Slza



Jedna kapka slzy spadla z mé tváře,
když však zjistila k čemu se váže,
byla to kapky velké ráže,

ty nevíš jak se špatně cítím,
radši se kocháš lučním kvítím,

však podívej se na mě,
jak srdce mi puká,
všimni si jaká jsou to muka,

jaká muka prožívám,
a nezvykle je dožívám,

nedokážu se smát,
a jen budoucna se mám bát,

19. Bezbolestná

Včera v 21:31 | S. K. Holešová
Bezbolestná


snažím se nemyslet na bolest,
bolest co my trhá žíly,
ach můj drahý kéž nedojdou mi síly,

pamatuješ jak jednou jsme tu stály,
a na Petříně jsme se smáli,

ovšem byla tu věc které jsme se oba bály,
na nevědomé jsme si hrály,

a tet nám vypršel čas,
šeptá mi uvnitř mé hlavy nemilosrdný hlas,

nechť jen pozři se na mě,
pozři se a uvidíš slzy,
to že to tu nevydržím mě fakt mrzí.

18. Zděšení

Včera v 17:57 | S. K. Holešová
Zděšení

změny nálad v jednu chvíli,
mám chuť uběhnout i míli,
zaskočí mě v tu ránu,
zase změna plánu,
zaskočí mě v tu ránu,
a strachy strnu,
v nehybnou zaskočenou srnu,

nevím informací mnoho,
a však s toho,
mám teď strach,

to není láska,
to je vrah,
také nervy,
a k čemu,
když nedokáži přijmout změnu,

změna plánu,
co ho zhatí,
modle te se za mě,
lidi zlatí.

17. Nenávist

Včera v 17:51 | S. K. Holešová
Nenávist


Ten pocit co drtil mou duši,
sto krát víc jak člověk tušil,

sto krát víc,
však po pár doušcích,
necítím skoro nic,

víno, pivo, rum,
z nenávisti stavěla bych dům,

zhnusené city,
co cítím k tobě,
nepomůžou nikomu,
natož v téhle době,

slzy tekli plny hořké lásky,
z nichž čteme temnoty sázky,

křik a běsnění,
přijdou ti do snění,

ležím polomrtvá u vína,
se slzami svýma,

sen se blíží,
k srdci mému míří,

chytám se za hlavu a ječím,
je to vztek smíchaní s ještě něčím,

nevydržím tolik žalu,
tolik vzteku,
mé slzy mění se v hučící řeku.

16. Trápení

Včera v 10:10 | S. K. Holešová
Trápení

vyvedená z míru,
věčným křikem,

v zoufalství a beznaději,
přemýšlím,
nad city co berou mi síly,

nad city co drtí mi srdce,
však i mysl zrazuje mou příčetnost,

vzpomínky berou mi sílu,
ba i mé duševní víly,
znají mé trápení.

15. Noc plná slz

Včera v 10:03 | S. K. Holešová
Noc plná slz


I.

tiše slzy kanoucí,
tekli na můj polštář,
tiše slzy kanoucí a v srdci bol,
hryzal mnou strach jak mol,
tu slzy kanoucí tekli,
v nářku duši mou pekli,
tu hlas s depresí,
ozval se v mém uchu,
a mé hlavě nabylo ruchu,
tu slzy kanoucí,
a na druhé straně hysterie,
tu tiše slzy kanoucí,
co nikdo nezakryje,
tu tiše slzy tekli,
PROČ?
to jsme neřekli,
to slzy kanoucí byli,
co sebeovládání mi zryli,
tu bylo u mě povzdechů pár,
jeho deprese,
kvetla dál,
únavou poklesla má víčka,
a však ta depresivní svíčka,
svítila!


II.


tu utopím se bez naděje,
že stále netuším,
co se s ním děje,
teď učím se psychologické prvky,
co léčit musí,
depkařit opět si zkusí,
nakonec slova smrti,
mou mysl drtí,
však není jiné pomoci nežli mé,
však není pomoci žádné,
ta bolest v srdci sládne,
jsou to city,
divné,
zrádné,
a proto slzy kanoucí,
končí,
s hodinou ranoucí...

14. pomoct katovi se nevyplácí

Včera v 9:09 | S. K. Holešová
pomoct katovi se nevyplácí

I.

už zase želím smutkem,
už zase nad svým skutkem,
kdykoli pomáhám druhým lidem,
zvládám to s radostí a věčným klidem,

však sem tam se najde nějaká zbloudilá duše,
co temnotou kráčí a hlasitě kluše,

z ní mě však bolí srdeční sval,
a tak jí pomáhám,
život jde dál,

však život dojde k tomu,
srdcervoucímu zlomu,

duše slábne,
však neuzdravuje se,
tíhu věčnosti sebou nese,

já jdu ke dnu vždy spolu s ní,
jen ten komu už jsem pomohla,
sám vý!

vý že pomáhat musím,
že každé duši pomoci zkusím,
však vděku za to moc není,
to je problém takřka denní,

však mrzet mě vždy bude,
že temnota je v každým,
že temnota je všude,

tu pomohla jsem jemu,
a však vidím jen zrady změnu!
Sami víte za jakou cenu!!!

13. steskem hynu

Včera v 9:00 | S. K. Holešová
Steskem hynu
tu těším se znovu na ten den,
co s tebou já tu sem,
těším se na ten den pouhý,
co není nikterak dlouhý,
steskem hynu znovu tě spatřit.

12. Smutek

Sobota v 18:28 | S. K. Holešová

Smutek


zase mě srdce pálí,

smutek už není v dáli,

už tři měsíce o něm nevím,

já vám o své bolesti teď povím,


cítím že je semnou,

já mu zůstanu věrnou,

ale té bolesti chci se vzdát,

chci si užívat,

a s ním se smát!

11. Vzpomínky

Sobota v 18:12 | S. K. Holešová
Vzpomínky


s hlavou skloněnou jdu ulicí,
s náladou takřka bulící,

vzpomínám na chvíle .....
na chvíle které jsme trávili spolu,
i na tvou věčnou oporu,

vzpomínám si na tvůj hraví smích,
který svádí vícero jak lidský hřích,

vzpomínám i na ty časi,
kdy hrával jsi si s mími vlasy,

házel jsi mi do nich luční kvítí,
pak jsi skoumal,
jak na ně Slunce svítí,

pak když přišla zima,
ten ledoví den,
skoumal si mé vlasy zas a jen,

vločky padali do mích vlasů,
a já se stále vracela v myšlenkách do těch teplích časů.

Nyní to však není,
vojna na tebe zuby cení,
a tys po těch letech zůstal jen v mém snění.

10. Zůstanu

Sobota v 17:58 | S. K. Holešová
Zůstanu



Z bezmoci lásky,
dělám si vrásky,

z krušných chvílí,
řeže si člověk žíly,

já jsem však ženou,
kterou ženy,
vidlemi ženou,

nechápu však proč,
ze skály má dušičko skoč,

má velká láska,
je předem prohraná sázka,

On odjíždí pryč,
a má lásko klidně si křič,

já pojedu s tebou,
lépe je nám ve dvou!

09. Zavřené oči

Sobota v 17:55 | S. K. Holešová
Zavřené oči

ač mám zavřené oči,
stále se mi hlava točí,
točí se mi láskou pouhou,
která je spojená s věčnou touhou,

touhou leč tě miluji,
ovšem nevidět tě celou věčnost,
s láskou jde i má vděčnost,

leč bez toho bych byla sama,
nyní chceš aby ze mě byla dáma,

těším se na den s tebou,
kdy budeme zase spolu,
jen samy ve dvou.

08. ON!

Sobota v 17:44 | S. K. Holešová
ON!

Nádherný cit,
nádherná zář,
a ta jeho mužná tvář,
Ty jeho měnící se oči,
pro ně mám chuť i do moře skočit,

a jak se my stýská,
a ten pláč,
pro lásku musí být člověk rváč.

07. báseň z předešlých básní

Sobota v 17:42 | S. K. Holešová
báseň z předešlích básní

Z bezmoci lásky,
dělám si vrásky,

z krušných chvílí,
řeže si člověk žíli,

ovšem až vědomí toho,
že stratila bych tebe,
od nebe oddělilo by se nebe,
do ohně přilila by se voda,
i člověk přepral by sám Boha,
kéž zamrzne čas,
a my spolu znovu a zas.

06. Stesk po tobě

Sobota v 10:20 | S. K. Holešová
Stesk po tobě


Ze vzpomínek mi v uších hučí,
z hladu po tobě mi v srdci kručí,

ze vzpomínek pár,
duši mou mučí žal,

z pohledu tvého,
se člověk učí,
jak moc to tu mou duši mučí,

každý den,
sním o tobě jen,
jsi jako můj sladký sen,

A ze všech jmen,
jen to tvé tak krásně zní,
a i tak tě nikdy nebudu mít.

05. Minulost vs. budoucnost

Sobota v 8:20 | S. K. Holešová
Minulost vs. budoucnost


I.


sedím a vzpomínám na tebe,
a jak jasné bylo nebe,
když jsme poprvé byli venku spolu,

foukal jarní vánek,
a mě přemáhal spánek,
po celém dnu šermu,

světla autobusu ozářili tvé tváře,
vypukla láska jak zákon káže,

láska která časem zmizí ,
a mi k sobě budeme cizí,

však ten kdo věří na zázraky,
půjde s námi věřit taky,

co když nám to vydrží?
však nechci lhát,
o naší lásku,
není o co stát,

vztah na dálku,
věčná škoda,
i já prosím o smilování Boha,


II.


Jsi už tak dlouho pryč,
na mé srdce bereš bič,

nevoláš,
nepíšeš,
neozýváš se,

trpím,

trpím tak moc,
a pomalu se ke mě vkrádá noc,

noc za nocí,
den po dnu,
jsem jak ve zlém snu,

ach,
kéž by to byl jen sen,
v životě bych provedla takových změn,

Vrať se

Sobota v 8:13 | S. K. Holešová
Vrať se


lidé zlatí,
už čekám kdy se zase vrátí,
knihy dobu zkrátí,

avšak bolest je tu dál,
hned za ní je velký žal,
a na-pravo od nich stesk,
Stejně zářiví jako blesk,

a černá díra v srdci ,
v srdci již tak děravém,
takříkajíc krvavém,

je tu jeden co máme ho rádi,
on se však k nám nemůže vrátit..

Zamrznutí času

Středa v 15:27 | S. K. Holešová
Zamrznutí času

vzpomínám na ty chvíle,
kdy odolával jsi mé síle,
a náhle přišla nová chvíle,
kdy mé chování podobá se víle,
i přes tu mou změnu,
stále věříš že má to cenu.

Jsem ráda když jsi se mnou,
Na věky ti chci být věrnou,
ovšem přišel nový čas,
a já se měním,
znovu a zas,
z víly stane se světice,
co povahu má čertice,

Jen tys prokoukl můj andělský úsměv,
i mou svatozář,
i přes to neodvrátil jsi svou tvář,

ovšem co se stalo,
už je času málo,

do daleka mi odcházíš,
odchodem mi city rozházíš,

Každý den ptám se jen:
"zda mě tu necháš,
zda skončím sama,
zda budu nucena,
vzít si cizího pána?"

Jistě že zhynu touhou po tobě,
skončím sama i v tom hrobě,
budu si na lásku jen hrát?
Na to se stále musím jen ptát,

Kéž zamrzne čas,
a mi spolu navždy,
znovu a zas.

Úvod

Středa v 15:16 | S. K. Holešová
Lásky kat :

- tyto básně jsou " z dávné minulosti". Byla jsem tehdy zamilovaná, do klučiny který odjížděl na vojenskou školu. Byla jsem do něj moc zamilovaná a bála jsem se že když odjede než se mu vyslovím, už nikdy ho neuvidím. Tak jsem se mu vyznala. Což byla chyba protože jsme byli nejlepší kamarádi a jak to tak bývá, takovýto vztah dlouho nevydrží a do toho se pokazí i vaše kamarádství. Oba dva jsme si ublížili, totálně to potentononc a momentálně už se spolu nebavíme víc jak 4 roky. Tyto básně se dělí na tři etapy:
1) dobu kdy jsem ho potají milovala
2) kdy jsme byli spolu šťastný a já se na něj těšila
3) a na dobu kdy to všechno šlo fo háje



Přesně tyto básně jsou označený čísly a za nedlouho jsem i připíšiu které číslo patří do jaké etapy atd....





Jména básní a jejich pořadí:

I. Dobu kdy jsem ho potají milovala

chci tvé srdce ( 01 )
zamrznutí času ( 02 )
Opuštěná ( 03 )
vrať se (04)

Zůstanu opuštěná

22. června 2018 v 22:03 | S. K. Holešová
Zůstanu opuštěná



srdce mi hyne,
temnota se ven line,
bolest mě mučí,
má duše bezútěšně skučí,
už brzy budeš pryč,
a má dušičko klidně si křič...
Stejně vydržíme a budeme čekati,
i když do jiné náruče nás budou lákati....
i kdyby nás mučili sebe více,
mi pozvedneme ubrečené líce,
počkáme si na něho,
a mezitím budeme plakat i za něho...

Zděšení

29. dubna 2018 v 21:58 | S. K. Holešová
Zděšení

změny nálad v jednu chvíli,
mám chuť uběhnout i míli,
zase změna plánu,
zaskočí mě v tu ránu,
...
a strachy strnu,
v nehybnou zaskočenou srnu,
nevím informací mnoho,
avšak s toho,
mám teď strach,
to není láska,
to je vrah,
také nervy,
a k čemu?
Když nedokáži přijmout změnu,
z měnu v plánu co ho zhatí,
modlete se za mě,
lidi zlatí...!

Opuštěná

28. prosince 2017 v 22:03 | S. K. Holešová
Opuštěná


Oči mě pálí,
Láska je v dáli,
On mě navždy opustil,
A mou duši rozpustil,
Oči tvé jsou jak noc,
Ani Bůh neví jak tě chci moc

Chci tvé srdce !

28. prosince 2017 v 22:01 | S. K. Holešová
Chci tvé srdce !

už se zase těším,
samou nedočkavostí hřeším,

až tě zase zří mé oči,
hlava se mi bude točit,
jen kdybych rty v tvé vášni mohla smočit,


ty tváříš se že neznáš nic krom moudrých rad,
však moc dobře víš co se může stát,


tak odhoď svou kontrolu nad věcí,
vždyť milenci mohli by jsme být odvěcí,

tak znovu tě žádám,
vždyť už i já se vzdávám,
CITU!


citu v kterém jsem se topila,
citu kterému jsem se bránila,
však už jsem se mu vzdala,
a tobě srdce dala,

však ty děláš že jsi krátkozraký,
já však tvé srdce chci taky,


tak mi své srdce dej,
budu ho opatrovat děj se co děj,


koukám na tě z velké dálky,
s citem z další várky,

hledím na tebe,
a takřka zjišťuji jistý fakt,
že ty nejsi milenec,
tis lásky kat,


však tělo mé sžírá hlad,
koukej mi to srdce dát !
 
 

Reklama