Červenec 2018

Zakázaní hra - Lovec

Dnes v 7:23 | S. K. Holešová
Základní fakta:


- tuto knihu napsala velmi dobře známá spisovatelka L. J. Smith
- tuto knihu jsem koupila v Levných knihách a.s. - Budějovická, v ceně za cca 29 ,-



Kritika:

Musím začít pochvalou, konečně někdo vymyslel něco nového, Mlžný pán... nebezpečná stolní hra... A k tomu skupinka dětí který projdou peklem ale dodržují pravidlo : jeden za všechny a všichni za jednoho. Moc se mi líbil právě tento nový svět. Jelikož jsem tak trochu psychicky narušená, líbila se mi i ta sílící zoufalost u hlavní hrdinky. Zde bylo krásně vidět, že když se nepostavíte vlastnímu strachu, tak vás zkrátka a dobře pohltí. Na to taky doplatila jedna z vedlejších postav. Trochu mě ale mrzelo že jednu noční můru kterou procházeli L. J. Smit odflákla. Byla to noční můra: kde z dětí začala růst jakási květina. To my přišlo jako dost slabý na to že zrovna u tohoto kluka mělo dojít k nějaké opravdu silné noční můře. To mě trochu mrzelo, ale náš krásný a neodolatelný Mlžní pán, mi onu lítost vyhnal z hlavy. Byl to takový ten zlí hoch, do kterého se vždy zamiluji. Zkrátka a dobře nádherný, smyslný a nebezpečný záporák.... No a samozřejmě abych nezapomněla celé této knize dávám 4 hvězdičky z 5.

Takž knihu doporučuji k přečtení, a vy co už jste jí četli, nechtěli by jste mi napsat jaký je váš názor na tuto knihu? S láskou a 2 dílem v ruce se s vámi loučí S. K. Holešová

01 Záchrana má

Včera v 22:38 | S. K. Holešová |  Temný rytíř
Záchrana má

I.

Tu stojím hanbou ztrapněná,
tu stojím celá zdrcená,

rudá žene se po tváři,
co v srdci chaos vytváří,

i lesknoucí se oči mé,
co slzy drží,
leč neskanou!

Tu vkročí do zorného pole,
vrhne se s trapností do lítého boje,

zahledí se do očí mích,
již chápu zač stojí hřích,
plamínky mu v očí hrály,
ač jeho oči,
jako by se mích báli,

II.

Tu pronesl slastná slova,
snesené snad milostí boha,
" Já budu horším hráčem",
teď šel a s odvahou kráčel,

s chodil každou překážku,
i nasadil nechápavou přetvářku,

sám ztrapnil sebe,
aby zachránil tebe!

on položil za mě hrdosti,
jen aby zahnal mé lítosti,

SLOVA DÍKU,
PÍŠU JEMU S VĚNOVÁNÍM,
PO SLÉZE DUŠE,
MILOVÁNÍM!

III.


bylo pohledů pár,
za kterými doutnal žár,

já však citu nedbajíce,
však nedivte se lidi zlatí,
ani nevím zda ty city platí,

zda cit platí i u toho pána,
já nehodlám se dočkat rána,
kdy nucena budu říci,
s červenající se lící,
že už nechci bez něj být,
snad rači do Pekla dám si řícti,
jen když jeho cit bych znala,
zda bych mu za hřích stála.

23. Rozchod

Včera v 22:00 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Rozchod




tu tak sklesle sedím,
o čem psát snad ani nevím,

tu se skrytým žalem,
v srdci zakódovaným zmarem,

a to co zbylo s hrdosti,
kousky a střípky ,
ano těch je dle libosti,

To co jsem udělat musela,
již je vykonáno,
já však nedočkám se v ono ráno,
kdy zapomeneš,

nedělá mi to žádnou radost ,
však činí mi to žal,
leč život musí jíti dál,

nechť tato báseň je ti útěchou,
a nesetká se s neplechou ,

vždyť starostí hodně ,
a radostí málo,
uznej sám zač to všechno stálo,

ano radost velkou mám,
že jsi na vše nebyl sám,
však já nezvládla bych více,
už nemám co ti říce,
leč jen těchto pár slov,
že mám toho dost,
že už nemám sílu,
ani už tu víru,
v lepší vztah,

22. Pár rychlých veršů bez cíle...

Včera v 21:55 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Pár rychlých veršů bez cíle...


Srdce mi buší,
v uší mi hučí,
a krev vře,
skoro bych přísahala že hlasitě řve,

Se smutkem v duši,
vzpomínám jak se sluší,
aby lehčeji bylo mé duši,

andělé natahují svou kuši,
kuši která rozpoutá Peklo,
Jen aby před láskou smeklo....

21. když zasáhne strach

Včera v 21:44 | S. K. Holešová |  Lásky kat
když zasáhne strach




Když se dozvím novinu,
co dokáže rozvrátit rodinu,

Když strachy se krčím,
Vzlyky za svou příčetnost ručím,
A bolestivě při tom skučím,

Co se málem stalo,
zbývalo jen málo,
A zbyla bych tu sama,
To by byla velká rána,

Ovšem až vědomí toho,
že bych ztratila tebe,
Od země oddělilo by se nebe,
Do ohně přilila by se voda,
Silný člověk před slabým by vzal roha,
Země by se přestala točit,
Můj obličej slzy by mohli smočit,
Můj strach mění se v zlost,
Bohyně mám strach ,
mám toho dost!!!!

20. Slza

Včera v 21:36 | S. K. Holešová |  Lásky kat

Slza



Jedna kapka slzy spadla z mé tváře,
když však zjistila k čemu se váže,
byla to kapky velké ráže,

ty nevíš jak se špatně cítím,
radši se kocháš lučním kvítím,

však podívej se na mě,
jak srdce mi puká,
všimni si jaká jsou to muka,

jaká muka prožívám,
a nezvykle je dožívám,

nedokážu se smát,
a jen budoucna se mám bát,

19. Bezbolestná

Včera v 21:31 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Bezbolestná


snažím se nemyslet na bolest,
bolest co my trhá žíly,
ach můj drahý kéž nedojdou mi síly,

pamatuješ jak jednou jsme tu stály,
a na Petříně jsme se smáli,

ovšem byla tu věc které jsme se oba bály,
na nevědomé jsme si hrály,

a tet nám vypršel čas,
šeptá mi uvnitř mé hlavy nemilosrdný hlas,

nechť jen pozři se na mě,
pozři se a uvidíš slzy,
to že to tu nevydržím mě fakt mrzí.

18. Zděšení

Včera v 17:57 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Zděšení

změny nálad v jednu chvíli,
mám chuť uběhnout i míli,
zaskočí mě v tu ránu,
zase změna plánu,
zaskočí mě v tu ránu,
a strachy strnu,
v nehybnou zaskočenou srnu,

nevím informací mnoho,
a však s toho,
mám teď strach,

to není láska,
to je vrah,
také nervy,
a k čemu,
když nedokáži přijmout změnu,

změna plánu,
co ho zhatí,
modle te se za mě,
lidi zlatí.

17. Nenávist

Včera v 17:51 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Nenávist


Ten pocit co drtil mou duši,
sto krát víc jak člověk tušil,

sto krát víc,
však po pár doušcích,
necítím skoro nic,

víno, pivo, rum,
z nenávisti stavěla bych dům,

zhnusené city,
co cítím k tobě,
nepomůžou nikomu,
natož v téhle době,

slzy tekli plny hořké lásky,
z nichž čteme temnoty sázky,

křik a běsnění,
přijdou ti do snění,

ležím polomrtvá u vína,
se slzami svýma,

sen se blíží,
k srdci mému míří,

chytám se za hlavu a ječím,
je to vztek smíchaní s ještě něčím,

nevydržím tolik žalu,
tolik vzteku,
mé slzy mění se v hučící řeku.

Deník šílené matky 01

Včera v 15:57 | S. K. Holešová
Dobrý den, jak už většina z vás ví jsem S. K. Holešová ( Sabina květa Holešová ), co ale mnozí z vás nevědí je to že je mi 22 let a mám dvě krásné leč zlobivé dítka. Moje první zlobidlo je holčička jménem Tamarka (2). Tamarka je celá tatínek až na tři věci které má nezaměnitelně po mě: zelenohnědé oči, rovný nos a srdíčková ústa. Můj druhý zlobidlo je syn Dante a ten jako by táty vůbec nebyl.

Teď proč vám to sem píši. Je to v celku jednoduché, chci pro prcky napsat knihu o tom jak jsem poznala jejich otce a jak to všechno stálo za pendrek, a aby věděli že i přes veškeré hrůzy kterými jsem prošla, neovlivnilo to jak moc jsem se na obě děti těšila. Téže to píši i pro vás aby jste si mohli přečíst jak moc je v životě důležitá výra v sebe sama a především aby jste věděli čemu všemu se raději vyhnout.


Budu sem však psát jak minulost tak sem i dám sem tam nějaký ten rodinní výlet a podobně.... Tak jo, doufám že se to bude líbit a zatím na shledanou.

Lepenko !

Včera v 10:39 | S. K. Holešová |  Básně na přání
Lepenko!

pokus č. 1


Ty,
jenž lepkavě k sobě všechno vineš,
ty nikdy nepřibereš,
nikdy nenakyneš!

o tobě báseň nyní píši,
a to co neexistovalo měním v říši,

lepenko slep svými lepkavými prstíky mé srdce,
srdce které je zlomené,
a málo kdo si na tu nešťastnou, tupou bolest vzpomene,

Lepenko,
slep alespoň maličký kousek,
ať není na dvě části,
a nemusím cizí lásku krásti,

co se zlomeným srdcem mým?
s kým ho mám sdílet,
no řekni s kým,

kdo by chtěl mé srdce poškozené,
a tak ty lepenko co tu ležíš v dáli,
chováme se k tobě jak ke králi.



Tato báseň byla věnována mé úžasné bývalé šéfové, pani Michaele Dorst. Mišulko mám tě moc ráda :-)

16. Trápení

Včera v 10:10 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Trápení

vyvedená z míru,
věčným křikem,

v zoufalství a beznaději,
přemýšlím,
nad city co berou mi síly,

nad city co drtí mi srdce,
však i mysl zrazuje mou příčetnost,

vzpomínky berou mi sílu,
ba i mé duševní víly,
znají mé trápení.

15. Noc plná slz

Včera v 10:03 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Noc plná slz


I.

tiše slzy kanoucí,
tekli na můj polštář,
tiše slzy kanoucí a v srdci bol,
hryzal mnou strach jak mol,
tu slzy kanoucí tekli,
v nářku duši mou pekli,
tu hlas s depresí,
ozval se v mém uchu,
a mé hlavě nabylo ruchu,
tu slzy kanoucí,
a na druhé straně hysterie,
tu tiše slzy kanoucí,
co nikdo nezakryje,
tu tiše slzy tekli,
PROČ?
to jsme neřekli,
to slzy kanoucí byli,
co sebeovládání mi zryli,
tu bylo u mě povzdechů pár,
jeho deprese,
kvetla dál,
únavou poklesla má víčka,
a však ta depresivní svíčka,
svítila!


II.


tu utopím se bez naděje,
že stále netuším,
co se s ním děje,
teď učím se psychologické prvky,
co léčit musí,
depkařit opět si zkusí,
nakonec slova smrti,
mou mysl drtí,
však není jiné pomoci nežli mé,
však není pomoci žádné,
ta bolest v srdci sládne,
jsou to city,
divné,
zrádné,
a proto slzy kanoucí,
končí,
s hodinou ranoucí...

14. pomoct katovi se nevyplácí

Včera v 9:09 | S. K. Holešová |  Lásky kat
pomoct katovi se nevyplácí

I.

už zase želím smutkem,
už zase nad svým skutkem,
kdykoli pomáhám druhým lidem,
zvládám to s radostí a věčným klidem,

však sem tam se najde nějaká zbloudilá duše,
co temnotou kráčí a hlasitě kluše,

z ní mě však bolí srdeční sval,
a tak jí pomáhám,
život jde dál,

však život dojde k tomu,
srdcervoucímu zlomu,

duše slábne,
však neuzdravuje se,
tíhu věčnosti sebou nese,

já jdu ke dnu vždy spolu s ní,
jen ten komu už jsem pomohla,
sám vý!

vý že pomáhat musím,
že každé duši pomoci zkusím,
však vděku za to moc není,
to je problém takřka denní,

však mrzet mě vždy bude,
že temnota je v každým,
že temnota je všude,

tu pomohla jsem jemu,
a však vidím jen zrady změnu!
Sami víte za jakou cenu!!!

13. steskem hynu

Včera v 9:00 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Steskem hynu
tu těším se znovu na ten den,
co s tebou já tu sem,
těším se na ten den pouhý,
co není nikterak dlouhý,
steskem hynu znovu tě spatřit.

12. Smutek

Sobota v 18:28 | S. K. Holešová |  Lásky kat

Smutek


zase mě srdce pálí,

smutek už není v dáli,

už tři měsíce o něm nevím,

já vám o své bolesti teď povím,


cítím že je semnou,

já mu zůstanu věrnou,

ale té bolesti chci se vzdát,

chci si užívat,

a s ním se smát!

11. Vzpomínky

Sobota v 18:12 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Vzpomínky


s hlavou skloněnou jdu ulicí,
s náladou takřka bulící,

vzpomínám na chvíle .....
na chvíle které jsme trávili spolu,
i na tvou věčnou oporu,

vzpomínám si na tvůj hraví smích,
který svádí vícero jak lidský hřích,

vzpomínám i na ty časi,
kdy hrával jsi si s mími vlasy,

házel jsi mi do nich luční kvítí,
pak jsi skoumal,
jak na ně Slunce svítí,

pak když přišla zima,
ten ledoví den,
skoumal si mé vlasy zas a jen,

vločky padali do mích vlasů,
a já se stále vracela v myšlenkách do těch teplích časů.

Nyní to však není,
vojna na tebe zuby cení,
a tys po těch letech zůstal jen v mém snění.

10. Zůstanu

Sobota v 17:58 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Zůstanu



Z bezmoci lásky,
dělám si vrásky,

z krušných chvílí,
řeže si člověk žíly,

já jsem však ženou,
kterou ženy,
vidlemi ženou,

nechápu však proč,
ze skály má dušičko skoč,

má velká láska,
je předem prohraná sázka,

On odjíždí pryč,
a má lásko klidně si křič,

já pojedu s tebou,
lépe je nám ve dvou!

09. Zavřené oči

Sobota v 17:55 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Zavřené oči

ač mám zavřené oči,
stále se mi hlava točí,
točí se mi láskou pouhou,
která je spojená s věčnou touhou,

touhou leč tě miluji,
ovšem nevidět tě celou věčnost,
s láskou jde i má vděčnost,

leč bez toho bych byla sama,
nyní chceš aby ze mě byla dáma,

těším se na den s tebou,
kdy budeme zase spolu,
jen samy ve dvou.

08. ON!

Sobota v 17:44 | S. K. Holešová |  Lásky kat
ON!

Nádherný cit,
nádherná zář,
a ta jeho mužná tvář,
Ty jeho měnící se oči,
pro ně mám chuť i do moře skočit,

a jak se my stýská,
a ten pláč,
pro lásku musí být člověk rváč.

07. báseň z předešlých básní

Sobota v 17:42 | S. K. Holešová |  Lásky kat
báseň z předešlích básní

Z bezmoci lásky,
dělám si vrásky,

z krušných chvílí,
řeže si člověk žíli,

ovšem až vědomí toho,
že stratila bych tebe,
od nebe oddělilo by se nebe,
do ohně přilila by se voda,
i člověk přepral by sám Boha,
kéž zamrzne čas,
a my spolu znovu a zas.


06. Stesk po tobě

Sobota v 10:20 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Stesk po tobě


Ze vzpomínek mi v uších hučí,
z hladu po tobě mi v srdci kručí,

ze vzpomínek pár,
duši mou mučí žal,

z pohledu tvého,
se člověk učí,
jak moc to tu mou duši mučí,

každý den,
sním o tobě jen,
jsi jako můj sladký sen,

A ze všech jmen,
jen to tvé tak krásně zní,
a i tak tě nikdy nebudu mít.

05. Minulost vs. budoucnost

Sobota v 8:20 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Minulost vs. budoucnost


I.


sedím a vzpomínám na tebe,
a jak jasné bylo nebe,
když jsme poprvé byli venku spolu,

foukal jarní vánek,
a mě přemáhal spánek,
po celém dnu šermu,

světla autobusu ozářili tvé tváře,
vypukla láska jak zákon káže,

láska která časem zmizí ,
a mi k sobě budeme cizí,

však ten kdo věří na zázraky,
půjde s námi věřit taky,

co když nám to vydrží?
však nechci lhát,
o naší lásku,
není o co stát,

vztah na dálku,
věčná škoda,
i já prosím o smilování Boha,


II.


Jsi už tak dlouho pryč,
na mé srdce bereš bič,

nevoláš,
nepíšeš,
neozýváš se,

trpím,

trpím tak moc,
a pomalu se ke mě vkrádá noc,

noc za nocí,
den po dnu,
jsem jak ve zlém snu,

ach,
kéž by to byl jen sen,
v životě bych provedla takových změn,

Vrať se

Sobota v 8:13 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Vrať se


lidé zlatí,
už čekám kdy se zase vrátí,
knihy dobu zkrátí,

avšak bolest je tu dál,
hned za ní je velký žal,
a na-pravo od nich stesk,
Stejně zářiví jako blesk,

a černá díra v srdci ,
v srdci již tak děravém,
takříkajíc krvavém,

je tu jeden co máme ho rádi,
on se však k nám nemůže vrátit..

Zamrznutí času

Středa v 15:27 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Zamrznutí času

vzpomínám na ty chvíle,
kdy odolával jsi mé síle,
a náhle přišla nová chvíle,
kdy mé chování podobá se víle,
i přes tu mou změnu,
stále věříš že má to cenu.

Jsem ráda když jsi se mnou,
Na věky ti chci být věrnou,
ovšem přišel nový čas,
a já se měním,
znovu a zas,
z víly stane se světice,
co povahu má čertice,

Jen tys prokoukl můj andělský úsměv,
i mou svatozář,
i přes to neodvrátil jsi svou tvář,

ovšem co se stalo,
už je času málo,

do daleka mi odcházíš,
odchodem mi city rozházíš,

Každý den ptám se jen:
"zda mě tu necháš,
zda skončím sama,
zda budu nucena,
vzít si cizího pána?"

Jistě že zhynu touhou po tobě,
skončím sama i v tom hrobě,
budu si na lásku jen hrát?
Na to se stále musím jen ptát,

Kéž zamrzne čas,
a mi spolu navždy,
znovu a zas.

Úvod

Středa v 15:16 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Lásky kat :

- tyto básně jsou " z dávné minulosti". Byla jsem tehdy zamilovaná, do klučiny který odjížděl na vojenskou školu. Byla jsem do něj moc zamilovaná a bála jsem se že když odjede než se mu vyslovím, už nikdy ho neuvidím. Tak jsem se mu vyznala. Což byla chyba protože jsme byli nejlepší kamarádi a jak to tak bývá, takovýto vztah dlouho nevydrží a do toho se pokazí i vaše kamarádství. Oba dva jsme si ublížili, totálně to potentononc a momentálně už se spolu nebavíme víc jak 4 roky. Tyto básně se dělí na tři etapy:
1) dobu kdy jsem ho potají milovala
2) kdy jsme byli spolu šťastný a já se na něj těšila
3) a na dobu kdy to všechno šlo fo háje



Přesně tyto básně jsou označený čísly a za nedlouho jsem i připíšiu které číslo patří do jaké etapy atd....





Jména básní a jejich pořadí:

I. Dobu kdy jsem ho potají milovala

chci tvé srdce ( 01 )
zamrznutí času ( 02 )
Opuštěná ( 03 )
vrať se (04)


2 část

7. července 2018 v 9:14 | S. K. Holešová |  1 generace
Můj první den v práci

1 část

5. července 2018 v 20:31 | S. K. Holešová |  1 generace
Dobrý den, já jsem Lucie Haleová. Ten kdo neví co toto příjmení znamená, je to znak toho že pocházím ze sirotčince " U tří nezbedů." Každý koho tento sirotčinec odchoval, dostal toto příjmení a pár zlatých penízků. Dále nám také zařizují bydlení. A právě v tuto chvíli začíná můj příběh. Momentálně jedu do nového domova. Vyjela jsem výtahem do třetího patra a to co jsem viděla.... No rozhodně jsem nečekala nádheru ale myslím si že tohohle bytu se musí bát i čerti. Procházela jsem se v něm a čím dál více trnula hrůzou. Proto jsem se zhluboka nadechla a sklidila se... Musím to brát s té lepší stránky, neskončila jsem na ulici. Sedla jsem si tedy na postel a začetla se do příručky kterou nám poskytoval sirotčinec. Jmenovala se : " Jak přežít ve venkovním světě a nezešílet!" Název přesně vystihoval můj stav. Chtělo se mi křičet. První strana byla celkem nudná blábolili tam o tom jak se mám snažit být na každého hodná, ale to já jsem věděla. Měla jsem totiž velký sen. Že jednou zachráním každého člověka na světě. Další strana byla o tom jak se mám porozhlídnout po novém městě a co nejrychleji si najít práci. A tak jsem vyrazila na procházku po městě. Cestou jsem nakoupila potřebné vybavení do domu a vyrazila jsem do karaoke baru. Zazpíval jsem si a i přes své krákání jsem si vysloužila pozornost jednoho muže. Zjistila jsem že se jmenuje Teodor Vlnožil. Dali jsme se spolu do řeči a on my nabídl že mohu bydlet u něj. Varoval mě ale že ten dům není dostavěný a že on sám tam jezdí jednou za měsíc. Tato nabídka mi přišla jako ideální příležitost a tak jsem souhlasila. No a co na to říct? Možná jen, že za týden se stěhuji hurá!




Být spisovatelka

4. července 2018 v 16:51 | S. K. Holešová
Upřímně, miluji psaní a i když má gramatika je pohoršující i pro ty co umí česky jen na půl. Snažím se to změnit. Ráda pýši příběhy a začala jsem s tím již v útlém věku. Do dnes si pamatuji mou úplně první povídku : Ostrov pirátů i pokladu. Čím sem starší tím mi tento sen pří-de vzdálenější, a však já se nehodlám vzdát naděje. Momentálně jsem ve fázi kdy: z puberty dohledávám své básně a dávám je sem , přepisuji svou první povídku Ostrov pirátů i pokladu a do toho šetřím abych si knihu sama mohla publikovat. Upřímně, vím že mám před sebou dlouhou cestu která je možná marná, ale už jen to že se snažím mě naplňuje radostí a rozptyluje mě od všedních problémů mého života. A co vaše životní cíle ? Jaké jsou ?