Zamilovaná do souseda 1

22. června 2018 v 20:01 | S. K. Holešová |  Zamilovaná do souseda
Báseň 1:
I.
Nevím jak tato slova vznikla,
a však říci je musím,
aby bolest s tichla,

byli časy,
plné krásy,
a já je zabila,

vím to a to mě hodně bolí,
vzniklo to jen chybou mojí,

naše rodiny se scházejí denně,
avšak scházejí se stále,
jen něco je jinak.
JINÍ JSME MY DVA!!!

kdysi si mi otevřel své srdce i duši,
bylo to omamné a krásné,
mezi námi to bylo takřka jasné,

II.

každou noc co noc,
chodívali jsme ven,
potají,
tak i knihy s romány šeptají,

nechtěla jsem si přiznat co cítím k tobě,
bála jsem se to přiznati i sobě,
byl tu však jiný hoch,
kterému jsem hlupák slíbila,
že nežli se rozhodne,
pro jiného jsem nebyla,

já naivní jsem slib splnila,
a tebe tím ranila,

III.

jednou večer,
šli jsme zase spolu ven,
tehdy se mohl splnit můj sen,

šli jsme tiše noční krajinou,
škádlili se,
jak Luna s mořskou hladinou,

A pak,
se to stalo!!!

já uzavřenost sama,
hrála jsem,
jaké je to melodrama,

tys jen přimhouřil oči,
a zasněně ses zahleděl,
jaký si vnitřní boj,
s jakým sis rady nevěděl,

pak si se však rozhodl,
a rychle vykročil,
se mnou se celí svět zatočil,

nestihla jsem popadnout dech,
když tys,
přikryl má ústa,
těmi sví-my,

tu náhle lásky svit,
a vášně žár,
ke všemu věčný zmar,

IV.
po chvíli,
můj slib mi projel myslí,
tak smutný,
tak jistý,

a já s velkým smutkem,
smířená se srdcervoucím skutkem,
odtrhla tě od sebe a vyrazila pryč,

ospalost má tomu na humoru dala,
časem jsem se tomu smála,
avšak bolest nepřestala,

V.

od toho dne,
to šlo mezi námi od desíti k pěti,
byli jsme jak malé děti,

nechci abys mě nenáviděl,
nechci abys mě litoval,
chci jen aby si mě stále miloval,
každou chvíli vidím tebe,
ale už si po tvém boku nedokáži představit sebe,

je to jako bych tě ztratila,
a přesto jsi tady,
tento svět má jisté vady,

proč má člověk pochopit jak moc někoho miluje,
až když ho ztratí,
proč se tak rychle život zhatí?

do dnes každý večer,
sedím na zahradě s cigaretou,
s duší vylekanou,
a přesto skrytou,

sedím a pozoruji mraky,
přemýšlím,
zda na mě někdy myslíš taky,
avšak,
bojím se doufat!
I když vím,
že nikdy si nepřečteš tato slova,
což mě celkem těší,
jelikož to co bylo,
nerada řeším,
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám mé básně

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama