Květen 2018

Já jsem Kája 1 díl

14. května 2018 v 15:19 | S. K. Holešová
Byla jednou jedna andulčí slečna která neměla jméno. Žila v klasické množírně u nejmenovaného pána který jí i s jejími bratry prodal do Superzoo. Byla jedinou slečnou mezi 6 samci v malé klícce. Myslela si že jí v životě nic jiného nečeká.
A náhle se stalo něco zvláštního. K její kleci přiběhla malá člověčí holčička a hrozně se na ní culila. " Mamá, mamá.... Pípí pípí....." volalo to zvláštní malé lidské mládě. Její máma k ní přišla a zeptala se zda by tedy chtěla ptáčka. Lidské mládě bylo nadšené a tak si mě koupili nějací lidé.

Ještě ten den mě ta paní dala do krásné nové klícky. A já zjistila že paní nemá jen jedno mládě ale hne dle dvě. Jedno spinkalo v postíce a druhé okolo mě poletovalo. Bála jsem se ale zároveň jsem byla zvědavá. Náhle ale paní vzala klec a rozlobeně se podívala na holčičku. " Tamarko to nesmíš, diť se tě ptáček bude bát! Poď dáme ho do kuchyně." A tak jsem se ocitla ve výklenku v kuchyni. Kousek na proti mě měli klec tři potkanky a kousek za nimi dvě činčily.

Za nedlouho jsem zjistila že potkánci jsou vlastně všechno ženy a že jsou z jedné rodiny. Nejstarší byla dvouletá matka Bordelmama. Byla to úžasná a starostlivá maminka dvou holčiček pojmenovaných Levy a Luci. S těmi jsem se seznámila hned, jelikož furt ke mě zvědavě strkali nosánek a říkali : " Co si zač? Můžeme tě sníst ?" Já jsem se smála byli opravdu roztomilé a tak jsem se k nim přiblížila a dali jsme se do řeči. Zjistila jsem že dříve také byli ve zverimexu a že je Pani Saab zachránila a že se nemusím bát. Musím uznat že mě to uklidnilo. Pokoušela jsem se mluvit i s činčilami ale ty se bavili jen spolu a o mě se nezajímali.

Dny neustále ubíhali a já si čím dál víc začínala zvykat na tuto rodinku. Já a holky : Bordelmama, Luci, Levy jsme se stali dobrými přáteli a k paní Saab jsem začínala cítit jisté pouto. A přesně v tuto chvíli začíná náš příběh.


Zimní čas a myslivec

3. května 2018 v 21:09 | S. K. Holešová |  Básně
Zimní čas a myslivec


Tu zima se zalikala,
tu slzy srna polikala,
leč zima byla dlouhá,
až se každý tvor na zemi rouhá,

tou zimou zvěř se třese,
divím se že ještě bydlí v lese,

však myslivci naši,
jak ti hrdinný braši,
dávají zvěři do krmelce žrádla,
aby hladem nezemřela,
a míň se zimou třásla,

chrání každý kus,
aby zvířata mohla v klidu růst.