Siréna

28. prosince 2017 v 22:09 | S. K. Holešová |  Nadpřirozeno
Siréna

1

Moře šumí,
vítr fouká,
loď se se mnou mírně houpá,

slunce zapadá,
na obzoru červánků roj,
brzy začne velký boj,
i to je předzvěst červánků,...
nebeských rudých beránků,
jakmile padne noc,
zpod hladiny hudba hraje,
kapitán z vaku víno saje,

a náhle hudby zvuk,
neobstojí žádný kluk,
zpěv vábný,
vábný jen,
vodáci zapomínaje vlastních jmen,

2

Zapomínaje jména vlastní,
pro ně to není jasný,
sirény zpívaje dál a dál,
loď naráží podle skal,

siréna,
ta nejlíbeznější pěvkyně,
vypadá jako krásná vědkyně,
vyskočila na palubu,
zpívá dál,
jeden muž se jí vzdal,
náhle slyš praskání kostí,
děsný zvuk,
muž křičí z hrozných muk,
siréna neváhá a hoduje,
s dalšími muži bojuje,

každý muž je jinak sladký,
povrch paluby je krásně hladký,
někde voda,
jinde krev,
a všude se rozléhal,
křik,
a zpěv,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám mé básně

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama