Jak jsem poznala vašeho tátu

4. září 2018 v 13:59 | S. K. Holešová |  Deník šílené matky
Ahojky, jak většina z vás tuší jmenuji se Sabina. Má rodina se skládá s mého přítele Honzy ( 23 ) z mé dcerky Tamarky (2,5 ) a syna Danteho( 1 ). Žijeme v jedné malé vesničce za Prahou u mého otce a jeho rodičů. Můj táta mi v tomto směru hodně pomohl jelikož jsme se ocitli v jedné dost prekérní situaci ale víte co ? O tom později... Náš příběh začíná dnem kdy jsem poznala Honzu.....


V tu dobu jsem ještě pracovala v Levných knihách na Novodvorský v Plaze. Měla jsem tam úžasné kolegyně a zažíval jsem s nimi kopce srandy. Ten den kdy jsem měla poznat Honzu byl dost nudný. Lidi nechodili a já si z nudy na kase psala básničky. Asi okolo dvanácté hodiny jsem ucítila jaký si neklid. Měla jsem sto chutí utéct s pokladny a zamknout se ve skladu. Srdce mi divoce bušilo, ruce se mi klepali a mezek mi kamsi utekl. Omámeně jsem se podívala tam odkud jsem cítila že tento pocit vychází a jakoby ve zpomaleném záběru jsem viděla kluka, s mužnou tváří a šíleným výrazem. Neschopná slova jsem se dívala jak pomalinku obchází vitrínu a já si neustále v duchu opakovala : AŤ nejde sem, Ať nejde sem...... Né pro Krystovy rány běž pryč...! No a pak prošel hlavním vstupem do krámu. Jediné co jsem v tu chvíli si stihla pomyslet bylo : Ale né proč zase já ? Neznámí mladík se na mě zaculil a řekl mi že de za mou kolegyní. Tak jsem ho dovedla ke skladu a on tam zmizel. Ze své bouřlivé reakce na něj jsem se vzpamatovávala celí den. Když už jsem si ale myslela že to nejhorší je za mnou tak mi kolegyně oznámila že jde s námi k zastávce... Mile ač vyplašeně jsem se na ní podívala a chtěla jsem si omlátit hlavu o nejbližší pult. Naštěstí pro mou hlavu jsem se ovládla a vydržela to.

Když už jsme mířili všichni domů, onen neznámí už nebyl neznáním nýbrž Honzou a já už se ho nebála ba naopak.....
 

Novinky 04.09. 2018

4. září 2018 v 13:35 | S. K. Holešová |  Můj blog a novinky
Dobrý den, omlouvám se za to že nejsem moc aktivní ale momentálně jsem zavalená papíry skrz stěhování, doktory a už ani nemluvím o tom že mám menší problémi ve vstahu... Takže má aktivita asi bude tento měsíc fakt malá.

Laždopádně se budu snažit a když bude čas, napíšu sem nějakou tu báseň. Prozatím vám přeji krásný den a nashledanou.

Neůplná báseň

16. srpna 2018 v 19:05 | S. K. Holešová |  Básně
Temnota halila svět,
a nás ten večer,
sedělo u stolu pět,

seděli jsme tehdá tiše,
jen tužka škrábala o stůl,
od holky co tento příběh píše,

náhle odbylo půlnoci,
a my začali toužit po moci,

ďábel šeptal sladká slova,
lec kdo věřící zapomněl,
v existenci Boha,

přesně v tuto dobu,
spojili jsme své ruce,
a náš šepot s vyvoláváním,
šel ruku v ruce,

temnota počala se hýbat,
a to nepopsatelné zlo,
přestalo se skrývat

 


nový blog o zvířatech

16. srpna 2018 v 17:33 | S. K. Holešová
Dobrý den,
uvědomila jsem si jednu věc, že psát informace o zvířatech sem je patlání páté přes deváté a tak jsem se rozhodla založit noví blog který bude jen o zvířatech a o mé chovatelské stanici. Takže ten kdo má rád zvířata, může se časem podívat sem : www.lakimy.blog.cz

Naše Zemně

12. srpna 2018 v 19:39 | S. K. Holešová |  Příběhy z planety Lamanora
My lidé žijeme na velikém ostrově. Nevíme jak jsme se zde ocitli, ovšem s jistotou můžeme říci že sem nepatříme. Ostrov jsme pojmenovali Rodiště. Rodiště se dělí na dvě království. První je velmi rozmanité, malebné a luxusní království které se nazývá Sumert, kterému vládne král Ramon něžný a druhé je drsné skoro nehostiné místo, kde žije víc příšer nežli lidí a to je království zvané Kosatun. Zde vládne král Roland krutý.



Naše planeta

11. srpna 2018 v 19:39 | S. K. Holešová |  Příběhy z planety Lamanora
Žijeme na planetě zvané Lamanora, má dvě Slunce ( Su a Du ) a čtyři měsíce. Tato planeta neobíhá okolo žádného slunce, nýbrž okolo obří koule která je tvořená ze shluku energií a tu nazýváme WO. Prozatím o naší planetě nevíme nic krom toho že je 10x větší nežli planeta Země.

Postupně s příběhem sem budu psát vícero podrobností o této smyšlené planetě a hodlám tento svůj vytvořený svět, zaplnit příběhy.

Šeptající vánek

7. srpna 2018 v 20:54 | S. K. Holešová |  Za milované básně
Šeptající vánek

stejně lehký jako vánek,
se nesl tvůj šepot,
tak tichý,
vášniví,

až člověku přeběhl po zádech mráz,
a ten šepot se vracel,
zas,
a zas,

byl to takoví.....

lásky čas,
plný slibů,
plný krás,

Miluji tě

7. srpna 2018 v 20:42 | S. K. Holešová |  Ten jenš mi srdce vzal
Miluji tě


Miluji tě víc než ty sám tušíš,
i když mé nervi občas rušíš,
věř že občas chybí tak málo,
aby se mi o tobě něco hezkého zdálo.

čertík Bertík ve škole

7. srpna 2018 v 20:39 | S. K. Holešová |  Nadpřirozeno

čertík Bertík ve škole


Zazvonil zvonek,
rozezněl se okolo stěn,
a tak to chodilo každý Boží den,

Ovšem před pátou raní,
jde na hlídače školy vždycky spaní,
zavře oči své,
což ho mnohdy hodně štve,

Jakmile spí tvrdým spánkem,
otevře se okno,
a pohladí ho hravým vánkem,

kolem páté ranní,
přichází do školy pekelník,
který je výběrčím daní,

místo peněz však chce lidskou duši,
proto v ruce mívá kuši,
mezi čerty je to mocný pán,
a tak je všude běžně zván,

avšak tato škola se ho bojí,
jelikož jsou si vědomi toho o co stojí,
stojí a však to nedostane,
i kdyby mu požehnalo Peklo samé...

18. Zděšení

6. srpna 2018 v 22:38 | S. K. Holešová |  Lásky kat
Zděšení

změny nálad v jednu chvíli,
mám chuť uběhnout i míli,
zaskočí mě v tu ránu,
zase změna plánu,
zaskočí mě v tu ránu,
a strachy strnu,
v nehybnou zaskočenou srnu,

nevím informací mnoho,
a však s toho,
mám teď strach,

to není láska,
to je vrah,
také nervy,
a k čemu,
když nedokáži přijmout změnu,

změna plánu,
co ho zhatí,
modle te se za mě,
lidi zlatí.

Kam dál